Navigace

Obsah

Zpráva o činnosti Sboru dobrovolných hasičů v Děhylově

u příležitosti oslav 120. výročí založení sboru

Vážené hasičky, vážení hasiči, milí hosté,

     oslava jakéhokoliv výročí je příležitostí k setkání přátel, které v našem případě spojuje společná idea, společný zájem dělat něco užitečného nejen pro sebe, ale i pro všechny ostatní, bez rozdílu postavení, rasy, politické příslušnosti a vyznání. 

     Za několik dnů tomu bude 120 let, kdy se v Děhylově z iniciativy řídícího učitele pana Antonína Jurečky sešlo ve spolkové místnosti u pana Klementa Prokopa 37 místních občanů, aby po vzoru sousedních vesnic Martinova, Dobroslavic i vzdálenějších obcí, založili hasičský spolek. V podvědomí přítomných byla také vzpomínka na hrůzný požár, který před 90 léty, to je v roce 1828 zničil, mimo jedno stavení, celou vesnici. Tato ustavující valná hromada Sboru dobrovolných hasičů se konala přesně 14. srpna 1898. Z  37 přítomných občanů se za členy činné přihlásilo 29 občanů a zbývajících 8 se přihlásilo za členy přispívající. Byl zvolen devítičlenný výbor, ve kterém se prvním starostou stal pan Josef Šrámek, velitelem pan Antonín Jureček, náčelníky Arnošt Choleva a Karel Solský. Všichni se usnesli, že jednací a velící řečí bude čeština a sbor se přihlásil za člena k České zemské jednotě hasičské. Členové se mezi sebou nazývali bratry.  Členové činní žádné členské příspěvky neplatili, naopak členové přispívající platili ročně 1,20 zlatky. Členové se dohodli na nákupu pláten na ušití obleků. Nákup si hradil každý člen sám. Každý si nechal ušít jeden oblek všední, plátěný a jeden sváteční soukenný a čepici. Byly zakoupeny také kožené přilby se lvem a jako výzbroj sekyrky. Velitel obdržel nůž. Do jednoho roku od svého založení členové nakoupili od firmy „R. A. Smékal“ novou, čtyřkolovou, zapřáhovou ruční stříkačku, dvouproudní  normálku. K tomu 8 m savic, 200 m hadic, 28 výzbrojů a vozový naviják a od dodavatele obdrželi darem 20 m hadic. To vše za cenu 1518 zlatých. Dát dohromady takovou sumu peněz bylo zcela nemožné. Sbor se zadlužil a celou částku splácel z různých příspěvků, darů a sbírek, a také z výtěžků různých kulturních akcí. Největší částku - 200 zlatých - obdrželi v rámci zemské podpory. Mezi největší dárce se zařadili hrabě Vilczek a hrabě Rotschild, kteří přispěli po 50 zlatých, Severní dráha přispěla 25 zlatých, po 20 zlatých obdrželi od arcibiskupa a pana Františka Mikolajka. Dvakrát sbor podal žádost na císařskou kabinetní kancelář do Vídně. Tam byla zamítnuta, protože na žádosti bylo razítko s českým lvem. Teprve až po podání další žádosti  v roce 1904, kancelář poskytla příspěvek 150 korun.

Protože obec neměla v té době žádný vhodný prostor, byla stříkačka a vozový naviják umístěny provizorně ve stodolách hasičů. Dva dny po slavnostním vysvěcení konaném 20. srpna 1899, vyjeli poprvé k požáru do Pustkovce. V zápise se uvádí, že sbor byl pohotový a k požáru dojel s rychlostí chvályhodnou.

Členové se ihned s nadšením pustili do výcviku a prováděli další společenskou činnost.

Avšak nadšení ze založení sboru všichni občané v obci nesdíleli. Byli i takoví, kteří se ke sboru stavěli nepřejícně a odmítavě. Ve výroční správě z r. 1899 velitel pan Antonín Jurečka doslovně uvádí: „…Lidé, kteří ve spolku nejsou, kteří krejcarem dosud k účelům spolkovým nepřispěli, hasičskému nářadí ani nerozumí, snažili se nesprávným posuzováním přivésti  občany do rozpaků a vnésti rozkol v náš sotva zřízený sbor. Leč dosavadní několikáté vystoupení naše přivedlo i tyto občany k mlčení, naše činnost vzbudila již důvěru v obecenstvu. Jednoho litovati jest, že právě většina z těch, k jejichž prospěchu zřízen jest, o spolek náš ani nezavadí.“  

     V obci nebyl žádný vhodný prostor k uskladnění stříkačky ani navijáku, a tak obec ještě v tomto roce vystavěla v prostoru dnešní hasičské zbrojnice budovu, nazvanou hasičské skladiště. Členové hýřili aktivitou. Výcvik prováděli ve dne i v noci, pořádali různé poučné schůze pro členy i pro ostatní občany, pořádali různé kulturní akce, také výlety a pod.

     V r. 1901 byl u hasičského skladiště postaven sloup na sušení hadic. Ve stejném roce vyjeli k prvnímu místnímu požáru, ke stavení pana Josefa Bobáka. Zásah byl hodnocen jako úspěšný, vedle stojící stavení bylo uchráněno. Následně na to vyjeli k požáru do Hlučína. Za to obdrželi od hlučínských poděkování za dobročinnost.

V roce 1909  k  podstatnému zlepšení akceschopnosti sboru v obci přispělo vybudování místního vodovodu, jehož součástí byly také k hašení použitelné hydranty. Nemalou zásluhu na jeho zbudování měl také br. Antonín Jureček. Hasiči svůj výcvik také rozšířili na cvičení s vodou z hydrantů. Co dokáže dobrý funkční hydrant, ukázal rychlý požární zásah při požáru u stolaře pana Antonína Holuše, 3. března 1912. Při zásahu stačili hasit nejen hořící stavení, ale hlavně uchránit, prakticky bez většího poškození, v bezprostřední blízkosti  stojící, slámou pokryté stavení pana Šeděnky a pana Bedřicha Cholevy. Záznam sděluje, že oheň byl ve čtvrthodině udaven a obmezen na tento hořící objekt.

     Slibný rozvoj sboru násilně narušila 1. světová válka, kdy značná část členů musela jít na frontu. Silný pokles členské základny až  na 16 členů, velmi ohrozil jeho akceschopnost. Výbor rozhodl, že do svých řad bude přijímat i nedospělé mladíky a ženy. Tato změna přispěla k  urychlenému navýšení členské základny. K 19. lednu 1919 měl již sbor 30 členů.

     Po první světové válce se činnost a aktivita nejen obnovila, ale dosáhla ještě větší úrovně než před ní. Hasiči mimo svou odbornou činnost se zapojovali také do činnosti jiných spolků nejen v naší obci, ale také v blízkém i vzdálenějším okolí. Mimo jiné se také zúčastnili v r. 1924 uvítání presidenta republiky T. G. Masaryka v Hlučíně. V r. 1925 se zúčastnili sjezdu a výstavy Svazu dobrovolného hasičstva československého v Brně.

     V témže roce dochází v rámci Zemské hasičské jednoty Slezska ke změně stanov a k následné reorganizaci hasičských inspekčních okresů. Děhylovský sbor byl zařazen do 21. inspekčního okresu, spolu s Čavisovem a Kyjovicemi.    

     Své znalosti rozšiřovali odběrem a četbou odborných tiskovin. Byl to Hasičský věstník, Slezský, později Opavský věstník s Přílohou hasičskou. Později odebírali časopisy“ Rady a pokyny, Český hasič, Svobodná republika a Slezský hasič.

     V rámci hasičské činnosti dochází k rozšiřování tzv. samaritánských služeb. Také náš sbor vybral a vyslal v r. 1924 na školení br. Bedřicha Kudělku a Jaroslava Vitáska. Tyto služby dosáhly velkého rozmachu a vrcholu dosáhly před 2. světovou válkou.

V roce 1928, v důsledku územní reorganizace republiky, byla zřízena země Moravskoslezská a  na základě toho došlo ke změně názvu hasičstva na Moravskoslezskou hasičskou jednotu. Jejím cílem bylo sloučení se Zemskou hasičskou jednotou Slezska. Ta však tyto snahy odmítla.

     Počátkem 30. let si movitější hasičské sbory pořizovaly nové motorové stříkačky.  Protože náš sbor financemi neoplýval, byl v r. 1931 založen tzv. „Fond motorové stříkačky“ . Na něj se ukládaly peníze získané z různých  akcí pořádaných  sborem.

     V r. 1932, po zavedení elektrického proudu do Děhylova, byla zakoupena a instalována elektrická požární siréna. U této příležitosti proběhlo v obci okrskové hasičské cvičení, kterého se mimo místního sboru zúčastnily sbory z Hlučína, Martinova, Plesné, Pustkovce a Třebovic.  

     V r. 1933, u příležitosti oslav 35. výročí svého založení, byl od svinovského sboru zakoupen zbrojní vůz pro mužstvo.

     Významnou událostí pro slezské hasiče byl Sjezd dobrovolného hasičstva československého, který se konal ve dnech 19. až 21.5.1934 v Opavě. Ten se konal na počest 50. výročí trvání dobrovolného hasičstva ve Slezsku. Tohoto sjezdu se zúčastnilo 21 bratrů našeho sboru, pod vedením br. Viléma Kaše, který jako velitel župy Klimkovské vedl cvičení všech cvičenců z celé župy. 

     V roce 1938 došlo ke změně názvu sboru na „Hasičský sbor v Děhylově“ . Ve zřízeném fondu na nákup motorové stříkačky bylo v té době našetřeno 16.097 Kč.

V následujícím roce 1939, po Mnichovské konferenci došlo k odtržení pohraničí a tím k rozbití Zemské hasičské jednoty ve Slezsku. Sbor byl přejmenován na FEUERSCHUTZPOLIZEI. Německé úřady uvažovaly o zrušení dobrovolných hasičských sborů a chtěly je nahradit profesionály.  Jakýkoliv výcvik byl zakázán. Ve 2. roce války byl tento názor pozměněn s tím, že do sborů byli dosazováni němečtí velitelé. Protože v naší obci se takový nenašel, byl výcvikem pověřen br. Vilém Kaša, který dobře hovořil německy. Výcvik byl povinný a byl pod přísným dohledem německého starosty Čurdy. Velící řečí byla němčina, korespondence i účetnictví se vedlo v němčině. Během okupace byl zatčen br. Ladislav Víteček, a v r. 1944 byl v Berlíně popraven. Věznění byli také br. František Blažej a Josef Prokop.

     V průběhu okupace zasahoval sbor v místě  u 6ti  požárů, u 3 požárů zasahovat nemohl, protože vypukly při přechodu fronty, kdy obec byla pod palbou vojsk.

     Po 2. světové válce byla vedena jednání o nákupu motorové stříkačky ve Vítkovických železárnách. Ačkoliv se během okupace finanční částka na fondu navýšila na 31.000 Kč, byla na vázaném účtu a nebylo možné z něho tyto peníze čerpat. Proto byla v obci provedena mezi občany sbírka, která vynesla částku 29.100 Kč. Tato částka byla nedostačující vzhledem k ceně stříkačky, která činila 45.000 Kč.  Br. Vilému Kašovi se podařilo dalším jednáním cenu této stříkačky snížit až na 28.000 Kč. Úspěšný v jednání byl také pan Hubert Prokop, který zajistil 150 m hadic, jako dar sboru.

     V říjnu 1946 požádal sbor ve spolupráci s MNV Ministerstvo vnitra o „Věcnou požární podporu“, ve které byl mimo jiné také požadavek na nákup dopravního auta, které by zároveň tahalo přívěsnou motorovou stříkačku. Sbor obdržel nákladní auto OPEL BLITC. Byl to však danajský dar, protože toto auto bylo pro časté poruchy a nedostatek náhradních dílů na opravy, většinou nepojízdné. V témže  roce byla budova hasičského skladiště přejmenována na „hasičskou zbrojnici“.

     V souladu s novou územní organizací státu k 1.1.1949, došlo také k organizačním změnám hasičů – vznikají krajské a okresní hasičské jednoty. V naší oblasti byla vytvořena hasičská jednota ostravská, která měla 12 okresních hasičských jednot. Sbor Děhylov se stal tímto rozhodnutím členem Okresní hasičské jednoty hlučínské.

     V roce 1950 převzaly péči o požární ochranu Národní výbory. V následujícím roce se změnil název Okresní hasičské jednoty na Okresní organizace Československého svazu hasičstva a sbory se přejmenovaly na Místní jednoty Čsl.  svazu hasičstva.

     O 2 roky později, ve dnech 15.-16. března 1952 se v Praze konala celostátní konference Svazu československého hasičstva, na které byl svaz přejmenován na Československý svaz požární ochrany, s platností od 1. ledna 1953. Pojmenování hasič bylo nahrazeno názvem požárník.   V roce 1956 byl na sjezdu ČSPO schválen nový organizační řád, na kterém bylo mimo jiné oslovování bratře, sestro, nahrazeno oslovením soudruhu, soudružko.

V r. 1952 zbudoval MNV v Děhylově, v uličce pod místní kaplí, novou požární nádrž, o kapacitě 45 kubíků vody. V následujícím roce, z iniciativy předsedy MNV v Děhylově, pana Jaroslava Vítečka, předsedy Místní jednoty svazu hasičstva pana Josefa Kaše a velitele pana Jaroslava Hoňka, byla zahájena výstavba nové hasičské zbojnice na místě původního, již nevyhovujícího hasičského skladiště.  Výstavba byla ukončena a slavnostně otevřena 15.července 1956. První patro bylo několik let využíváno MNV jako kanceláře. Ve stejné době bylo v dolní části obce vybudováno kluziště, které se stalo také významným vodním zdrojem pro potřeby hašení. V té době měla jednota ve výzbroji motorovou stříkačku dvoukolovou DS 16/16, motorovou stříkačku PS 8/L s podvozkem, ruční vozovou  4 kolovou stříkačku  z roku výroby 1898 a již zmiňované nákladní auto OPEL BLITZ, které používala až do r. 1966.   

     Při další územní organizaci státu v r. 1960, došlo ke zrušení okresu Hlučín a s tím také byla ukončena činnost OV ČSPO v Hlučíně a naše místní jednota byla zařazena pod Okresní výbor v Opavě. V r. 1968, v souladu se zákonem o federálním uspořádáním ČSSR, byl zřízen nový „Český svaz požární ochrany“.

     Po mnoha letech se  požárníci dočkali jiného nákladního auta. MNV od NHKG Ostrava odkoupil nákl. auto zn. PRAGA. Toto auto sloužilo až do r. 1981, kdy byl Měst. NV v Hlučíně zakoupen starší nákladní automobil AVIA.

     V r. 1967 byla v místním JZD zřízena vlastní požární jednotka, která měla omezenou působnost jen na ochranu družstevního majetku. Tato jednotka disponovala požární cisternou CAS-25 LIAZ.

     Ve stejném roce byl v obci dostavěn a slavnostně otevřen nový kulturní dům, na jehož výstavbě se podílela celá řada našich členů.

     V roce 1973 se náš sbor zúčastnil požárního zásahu na  budovy statku na Vinné hoře. Se svou stříkačkou PPS 16 byl prvním článkem dlouhého řetězu dálkového vedení vody z řeky Opavy až na vrchol ke statku.

     K 1. lednu 1979 byla obec Děhylov začleněna pod správu Měst NV v Hlučíně. V souladu s touto změnou byla naše základní organizace PO řízena Městským výborem SPO v Hlučíně. Tato situace se negativně projevila na činnosti sboru, který v této době udržovalo při životě jen pár nadšenců. Tento stav trval až do r. 1990, kdy se obec Děhylov na základě rozhodnutí většiny občanů, od města Hlučína odloučila a s ní i ZO SPO.

     Na mimořádném sjezdu požárníků v r. 1990 v Karviné, se vytvořilo nové „Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska“ jako  nástupnická organizace Svazu požární ochrany na území České republiky. Podle přijatých nových stanov se ZO SPO přejmenovaly na Sbory dobrovolných hasičů. V té době se zúročovala několikaletá práce s mládeží. Aktivně vystupovala družstva žáků, dorostenců i dospělých. Měli jsme dokonce i družstvo děvčat. Bohužel, tento slibně vyhlížející trend se nedal udržet. Se změnou politické situace se změnily i možnosti vyžití mládeže v jiných mimoškolních aktivitách, jak v oblasti vzdělání, tak i zábavy. Tomuto náporu  široké nabídky různorodého vyžití mohly konkurovat jen dobře finančně nebo materiálně zajišťované sbory. Tyto okolnosti přetrvávají dodnes. Mladí se poohlížejí po sborech kde je moderní technika a vybavenost. Sbory, které jsou odkázány jen na chudý rozpočet malých obcí, nemají svým mladým mnoho co nabídnout. Přesto, obecní úřad v rámci svých možností uvolňoval prostředky na dovybavení požární techniky, na cvičební úbory a jiné potřeby. Za tuto vstřícnost děkujeme , jak bývalému starostovi obce Ing. Jiřímu Krchňákovi, tak i tomu současnému Ing. Miroslavu Hoňkovi. Nabízí se možnost čerpání dotací na vybavení a činnost a tuto možnost musíme maximálně využít.

     V r. 1996 obec zakoupila starší skříňovou Avii A-30 po GO a s tímto vozidlem jsme jezdili až do roku 2016.

V r. 1998, kdy sbor oslavil  100 let od svého založení,  obecní úřad nám předal  zrekonstruovanou hasičskou zbojnici, dal zhotovit a nám věnoval vyšívaný  historický prapor. Tehdejší starosta obce Ing. Jaromír Hudeček nechal také zakoupit krásný pohár, který nás podnítil k tomu, že jsme v tomto roce vyhlásili soutěž požárních družstev o putovní pohár starosty obce. Tuto soutěž pořádáme každoročně, vždy počátkem měsíce září dodnes. Problém byl s místem jejího konání. Závodili jsme na ulici U potoka, pak několik let na ulici Výstavní. V roce 2012 se mladí členové rozhodli a následně svými silami zbudovali nové závodiště na bývalém hřišti za základní školou. V roce 2010 obecní úřad uznal potřebu soutěžícího družstva mužů výkonnějšího požárního čerpadla a zakoupil starší čerpadlo s upraveným výkonem na 19 litrů za sec. Členové ho zrestaurovali a nastříkali v obecních barvách. Velkým hendikepem pro další činnost sboru byl kritický stav dosluhujícího požárního vozidla AVIA 30. Proto bylo ve vedení obce rozhodnuto o zakoupení vyhovujícího ojetého vozidla, které by splňovalo základní požadavky sboru. Zakoupeno bylo auto FORD Tranzit. Následné potřebné technické úpravy a přelakování hradil již ze svých prostředků sbor.

V roce 2014 dosáhl sbor nejvyššího počtu členů v poválečné historii. Bylo to 108 členů. Tento počet však neměl dlouhého trvání. Po Okresním shromáždění představitelů SDH, konaného 29. 3. 2013 v Kravařích, kde bylo odsouhlaseno nepopulární skokové navýšení odvodu členských příspěvků pro OHS o 100 %,  došlo k hromadnému odhlášení 40 členů. Usilovnou  snahou  a  aktivitou zbývajících, hlavně mladých členů, se stav členské základny celkem v krátké době podařilo  doplnit. Dnes má náš sbor 89 aktivních členů, s věkovým průměrem 33,5 roků.  Z toho je 28 % dívek a žen. Jako poděkování za jejich práci ve sboru, pořádáme pro tyto ženy  již po několik let oslavy MDŽ.

 

     V období od ukončení 2. větové války zasahoval sbor v obci při 5 velkých požárech. V r. 1956 při požáru stodoly pana Radomíra Mrkvice, v r. 1959 při požáru stodoly a chléva pana Viléma Mikolajka, zapálené bleskem, při požáru stodoly a chléva paní Marie Kašové  v r. 1967 a při požáru stodoly paní Vlasty Bláhové v r. 1972. V živé paměti máme poslední velký požár kulturního domu, který vypukl večer 8.března 2001. K tomuto požáru se sjelo 17 požárních vozidel profesionálů i dobrovolných hasičů z okolí. Mimo to sbor zasahoval u několika menších požárů, které nezpůsobily větší škody. Z nich byl většího rozsahu v roce 2013 požár porostu pšenice.  Často vyjíždíme k vyvráceným stromům a spadaným větvím.

V posledních letech se již několikrát stalo, že voda, trvalý spojenec hasičů při hašení požárů, se stává čím dál častěji dalším živlem, se kterým hasiči musí bojovat. Nejvíce byly naše kvality prověřeny při povodních v r. 1997. Tehdy jsme bojovali s tímto živlem, prakticky, holými rukami. Na takový zásah jsme nebyli a dosud ani nejsme vybaveni. Očekávali jsme, že na základě ověřených zkušeností bude sbor vybaven alespoň gumovým raftem. Toto očekávání se bohužel nesplnilo, ačkoliv  jeho potřeba byla prokázána.   Situaci by také zlepšilo plovoucí čerpadlo, které by se využívalo při čerpání vody ze sklepů při poměrně  častých přívalových deštích, které způsobují škody ve spodní části obce. Částečným preventivním řešením je provedená rekonstrukce Děhylovského potoka v roce 2015.

 V posledním desetiletí, díky zvýšené aktivitě mladých mužů, se prudce zvedla aktivita celého sborů.  Zúročila se dlouhodobá, trpělivá práce našeho starosty br. Bohuslava Slavíka, který vychoval řadu mladých nadšených nástupců.  Máme družstvo mladších  a  družstvo starších žáků, kteří se účastní Hlučínské ligy mládeže. Při výcviku mladých spolupracujeme se sbory Dobroslavice a Plesná. Družstvo mladých mužů  každoročně ročně absolvuje kolem 40 sportovních  hasičských soutěží  nejen v rámci MS kraje, ale jezdí i na Slovensko a do Polska. Pravidelně  se účastní  Moravskoslezské ligy. K jejich úspěchům z posledních let patří mimo jiné dvojí celkové vítězství v Noční hlučínské hasičské lize. 

Po obnově vyhořelého kulturního domu každoročně pořádáme tradiční maškarní plesy. Ty nám zpestřovala po několik let svým akrobaticko-tanečním vystoupením  mistryně světa v této disciplíně a dnes již také členka našeho sboru, slečna Zuzana Vítečková.

Dlouhodobě úspěšně spolupracujeme s obecním úřadem. Dvakrát ročně, při organizovaném svozu velkoobjemových odpadů pomáháme starším občanům s jejích odvozem do přistavených kontejnerů. Ke konci roku pomáháme s přípravou a průběhem předvánoční akce Děhylovský adventní strom.

Každoročně sbíráme železný šrot a papír. Jejich prodejem přispíváme do pokladny sboru.

Několik členek a členů se stalo v rámci akce „Daruj krev s dobrovolnými hasiči“ pravidelnými dárci krve.

 13 našich členů jsou také členy výjezdové jednotky zařazené do kategorie JPO 5. Svou vysokou profesionální  úroveň si tato jednotka ověřila v roce 2017, kdy se zúčastnila taktického cvičení Opavská Rally a kategorii JPO 5. vyhrála. V letošním ročníku této Rally se umístila na 2. místě. 

Když naší předkové tento sbor zakládali, byl pro to jediný důvod, a to boj s jedním z živlů - ohněm. Jistě netušili, že během desetiletí hasičům vyvstane další úkol a to je boj se svým spojencem - vodou, která se vlivem klimatických změn stává pravidelným nezkrotným živlem.  Období dlouhotrvajícího sucha střídá období prudkých přívalových dešťů. K tomu v posledních letech vyvstal další živel a tím jsou silné větry, které způsobují značné škody na stromech a lesních porostech. V neposlední řadě vystupuje do popředí nový fenomén a tím jsou dopravní nehody a požáry automobilů.  Na tento poslední živel však nejsme vybaveni, přesto k nim vyjíždíme. Tím, že nemáme mobilní zdroj vody, snažíme se hasit hořící vozidla jen ručními hasicími přístroji, což je neúčinné.

     Spolupracujeme se základní školou, kde podporujeme dětskou soutěž „Požární ochrana očima dětí“.

     Za dobu 120 let se ve vedení sboru vystřídalo 27 starostů, 21 velitelů, 21 zbrojmistrů, 19 pokladníků a 26 jednatelů a zapisovatelů. V průběhu těchto let ve sboru pracovalo a již není mezi námi 270 členů. Těm jsme se byli včera na plesenském hřbitově poklonit a na ně vzpomenout. Položením věnce a za zvuku trubek troubících večerku, jsme uctili jejich památku.

     V průběhu těch 110 let prošel sbor několika společenskými systémy od Rakousko-Uherské říše až po svobodnou Českou republiku. Dokázal překonat spoustu nepříznivých okolností, ať mimo, nebo uvnitř sboru. Sbor zažil nejen léta velkého rozkvětu a nadšení, ale i období nezájmu a stagnace. Před 2. světovou válkou měl 131 členů. Množství členů není vždy vyjádřením, ani zárukou kvality. Naopak, na jedné členské schůzi z té doby padl návrh, aby se z důvodu nezájmu převážné většiny členů sbor rozpustil a založil nový, s omezeným počtem členů . A tato situace vzestupu a útlumu aktivity se stále opakuje.

 Jsme rádi, že je pryč doba, kdy se slovo hasič používalo jako hanlivý výraz .  V posledních letech ale hasiči prokázali svou nepostradatelnost, a proto ve společnosti nabyli na vážnosti a prestiži. I my si vážíme členů, kteří nehledí na svůj volný čas, ani své síly a vždy se aktivně zapojí a pomohou toto poslání přenášet na budoucí generaci následovníků.  

     Na závěr mi dovolte, abych poděkoval všem sestrám a bratřím, o kterých jsem se v této zprávě zmínil, za veškerou spolupráci a pomoc, kterou tomuto sboru věnovali. Hlavně děkuji Obecnímu zastupitelstvu  Děhylov,  vedenému  starostou Ing. Miroslavem Hoňkem  za veškerou finanční a materiální pomoc, kterou nám v rámci svých možností poskytuje. Děkuji všem sponzorům a spolkům, se kterými společně vytváříme kulturní a společenskou činnost v obci. Děkuji vám všem, kteří jste přijali naše pozvání a dnešní schůze se zúčastnili. Chápeme to jako podporu našemu snažení a povzbuzení do další společné práce. Věřím, že členové našeho sboru se odmění občanům důstojnou reprezentací sboru i celé obce na různých kolbištích jeho působení.

Děkujeme také  tvůrkyni historických praporů paní Wasilce Pistovčák. Od doby, kdy zhotovila pro náš sbor historický prapor, s ní udržujeme nevšední,  přátelský vztah. 

Závěrem si dovolím vyslovit  přání, aby i v dalších desetiletích idea vzájemné pomoci v nouzi , která dala podnět pro vznik sborů dobrovolných hasičů, vás spojovala i v každodenním životě.

Končím pozdravem :  Hasičům a jejich konání zdar !

Děkuji za pozornost.